Miniaturní lekce finštiny: finsky se vřeteno řekne värttinä, což je taky název
mé oblíbené skupiny. Část jejich písní pracuje s výše uvedenými tématy, do textu jsem však přidala i něco z vlastní fantazie.
Na kolovrátku v písni skrytém na vřetenu pilném, hbitém předu a navíjím: Dub věčný větve k nebi zvedá, svá tajemství větru předá, jež do Pohjoly chladné věje přes vlčí hřbety, přes závěje. První taj je zaříkání, jež před zmijím jedem chrání. Druhý úskalími všemi cizince vede v jeho zemi. Třetí do podsvětí zpívá dívce, jež je napůl živá. Čtvrtý patří divým ptákům, jejich cestám, sivým mrakům. Pátý k sobě srdce sklání jak krůpěj medu milování. Šestý v sobě úzkost nese, stopy krve v pustém lese. Sedmý chce se jenom smát nejistým tlapkám medvíďat. V osmém pramen střeží víla, co pět chlapců utopila. Devátým divem ve chvíli ženy vše hlasy spojily.
