Musím uznat, že mi předsevzetí omezit práci na překladech nevyšlo. Nebo možná, že mi není pomoci a i v roce, kdy se chci víc věnovat jiným činnostem, stihnu vydat čtyři překladové tituly. Na druhou stranu, Tak prohraješ časovou válku a Encyklopedii víl jsem odevzdala na konci roku 2024 a na Knize malířství jsem pracovala dva roky (neboli celou věčnost), takže uplynulý rok byl svým způsobem dobou literární sklizně z předchozích let.
Z Tak prohraješ časovou válku Amal El-Mohtar a Maxe Gladstona mám obrovskou radost. Tento překlad mi připomněl, že taková práce může být hra, hozená rukavice, s níž se poperu, a přitom mě inspiruje. Jde o poetický, potměšilý, prohnaný text, kde se střídají časové linie a alternativní světy. Je to pocta žánru sci-fi a v jistém smyslu i pohádkám. Autoři popustili uzdu fantazii a vypravěčskému jazyku. Předhodili mi řadu odkazů, aliterací, veršů, jazykolamů a dalších slovních hříček a já si u toho občas zoufala, ale nakonec jsem si spokojeně říkala: „Tak s čím se vytasíte příště?“
Klobouk dolů. Tato knížka pro mě představuje čirou čtenářskou i překladatelskou radost. Redaktorka Adéla Pakostová a redakce Hostu odvedly skvělou práci.
Mimochodem, byl to můj první překlad, který vyšel i ve formátu audioknihy.
Kniha malířství Karla van Mandera by si zasloužila vlastní pojednání o problematice překladu. Kombinace humanistické nizozemštiny, specifického vzletného jazyka, řady odkazů na klasická díla, na historické události, antickou i křesťanskou mytologii, k tomu básnické texty (od ódy k sonetu), jimiž jsou životopisy malířů doplněné, se společně měnily ve smrtící koktejl. Zezačátku jsem skutečně luštila jedno slovo za druhým a proklínala jsem se, do čeho jsem se to namočila. Ovšem měla jsem oporu v kolegyni překladatelce Zuzaně Henešové a společnými silami jsme tento projekt dotáhly do cíle. Stále nad tím žasnu.
Kniha byla spojená i se skvělou výstavou Životy. Umělci perem Karla van Mandera, kterou na podzim uspořádalo Muzeum umění Olomouc.
Kanadská autorka Heather Fawcettová napsala trilogii o dryádoložce Emily Wildové, v níž představuje alternativní svět, kde se říše smrtelníků střetává, často dost krvavě či neblaze, s říší víl. Emily Wildová je odbornicí na problematiku kouzelných bytostí, zato vztahy s obyčejnými smrtelníky jí působí potíže. Naštěstí má po ruce svého kolegu a rivala v jedné osobě, šarmantního Wendella Bambleyho. Společnými silami čelí nástrahám, které mohou být i smrtící.
V současnosti pracuji na třetí, závěrečném dílu a velmi oceňuji postřehy korektorky Martiny Ježové, která už je v říši víl určitě taky jako doma.
Tak prohraješ časovou a trilogii o Emily Wildové vydává nakladatelství Host. Kniha malířství vyšla u nakladatelství Argo.
Letos chci věnovat víc času vlastní tvorbě. Pracuji na románu notně ovlivněném pohádkami, sestavila jsem básnickou sbírku, víc se věnuji povídkové tvorbě. První vlaštovkou může být i má povídka „Malá roční sudba“, která vyšla v časopise Pevnost 9/2025.
