Řezbářství
Jeden z mých prvních řezbářských pokusů byl reliéf s motivem včely. Nemůžu uvěřit, že už je to devět let.
Kresby z Pisy
V prosinci jsem se vypravila do Itálie. Poprvé jsem navštívila Pisu a Florencii. Vždycky je zvláštní vidět na vlastní oči místa a obraz, které znám z knih. Vylezla jsem na Šikmou věž a trochu se mi zatočila hlava z toho výhledu na hory v okolí i z toho nezvyklého sklonu, který si člověk musí srovnat v hlavě.
Pokaždé mě zaujmou detaily – reliéfy, mozaiky, nástěnné malby – a na tomto výletě jsem si je začala spojovat do kreseb, v nichž se mísí prvky z Náměstí zázraků. Načrtla jsem si výzdobu katedrály, gryfa, který je jejím symbolem, přípravné skici fresek z Muzea sinopie, jejichž konečnou podobu můžete obdivovat v nedalekém areálu Camposanto.
Kalendář haiku: leden
Knižní překlady za rok 2022
Letošní rok se nesl ve znamení hned dvou fantasy bichlí od Sary J. Maasové.
Největší radost jsem však měla z práce na překladu knihy A noc byla jako samet Silvie Moreno-Garciové, jejíž styl je mi velmi blízký. Tato kniha je zasazená do konce 60. let v mexické metropoli, kde probíhají studentské nepokoje. Bavilo mě střídat vyprávění nešťastné sekretářky Maite, která hledá útěchu v romantických komiksech, dokud se nenechá vtáhnout do nebezpečného pátrání, a vyprávění gangstera Elvise, prostřednictvím něhož jsem si mohla pořádně od plic zanadávat.
Práce na překladu Rusovlásky z Osvětimi od Nechamy Birnaboum byla náročná na psychiku i na výzkum. Autorka zpracovala osobní zážitky své babičky a dokázala vyvážit hrůzy druhé světové války nahlédnutím do života v židovské komunitě v severním Rumunsku v období 30. let 20. století.
Výtvarno: středověké bytosti
Kurzy na Domestice mě baví a úkol z toho posledního od Svety Doroshevy – vytvořit originální stvoření na základě středověkých ilustrací – mě hodně inspiroval.
Můj příběh
Úvodní cvičení z letošního povídkového kurzu v Aeroškole
Jde o psaní, ale současně o exorcismus utkvělých představ, střípků vzpomínek, pozůstatků snů, motivů z dětství a řady otazníků „Co kdyby?“.
Příběh se mi opakovaně vkrádá do hlavy nebo mě do ní buší kladivem.
Sem tam mě na ulici rozezpívá, skoro až roztančí. V těch chvílích ho mám málem ráda. Málem ho dokážu uchopit.
Dokud nesednu před počítač a nezačnu se vzájemně hypnotizovat s bílou stránkou, která ve skutečnosti ani neexistuje.
Jako můj příběh. Bestie jedna frustrující!
Příběh má nejspíš sklony galantního hrdiny z historického románu, který si přivydělává jako zloděj. Nejlíp se ke mně vkrádá v noci. Nutí mě šátrat po papíru a peru. (Libuje se ve dvojsmyslech.)
Nerozsvítím a píšu a ráno se snažím rozluštit naše noční hieroglyfy.
Na prstech mám ještě inkoust. Někdy mám pocit, že příběh píše spíš mě.
Prosincová haiku
Mozaika: ledňáček
Další výtvor z kurzu skleněné mozaiky Marie Bezuchové. Tato technika se mi moc zamlouvá. Jednou až budu mít dílnu na řezbářství, třeba se tam vejde i bruska na sklo.
